Doma v Semilech čeří rockové vody tanečními beaty. Logo mají takřka metalové, ale elektronika je pro ně vším. Chtějí znít drsně, ale zároveň bavit lidi i sebe. A kamkoli přijedou, je více a více plno. Slovo se šíří.
O elektro realitě i robotické imaginaci rozprávějí Filip Vancl (19)
a Marian Daniel (22).

Kde se vzali Atittudes?
Marian: Známe se asi dva roky. Muzika mě zajímá od malička, v Semilech mám hospodu Rokabar. Lokální scéna je především punk-rock, ale postupně jsme s Filipem začali objevovat nové věci, francouzskou elektronickou scénu, atd.
Filip: Poslouchal jsem, co Marian pouští jako DJ a dal jsem tomu šanci. A před dvěma lety jsme spolu jeli na Digitalism, což byl zásadní impuls. Už předtím jsme si hráli s prográmky, ale tohle byl opravdový start. Přijel jsem domů, sedl ke kompu a jelo to.

Viděl jsem videa z vašich vystoupení. Jedná se o pevně dané věci, nebo máte čas během hraní dotvářet? Zasahujete do struktury skladeb během živých setů?
F: Používáme Abbleton Live, který je primárně určen k živému hraní, snažíme se ale tracky stále dotvářet. Základy jsou dané, spíše se to potom vyvíjí zpětně, když nás ve studiu napadne, jakým efektem co dotvořit, co kde přidat, vylepšit.
M: Chceme hlavně držet písničkovou formu. Aby bylo i v rámci jenolitého setu poznat, že jsou to jednotlivé písně. Navíc Filip je muzikant, hraje na kytarua  basu, takže to má víc v ruce. Nápady jdou od obou, ale on je ten, kdo je láduje do kompu, ten, kdo to dává muzikantsky do kupy. Konečný tvar hudbě ale dáváme společně.

Hrajete spolu tedy dva roky?
F: Živě hrajeme od letoška, oficiálně jsme se dali do kupy loni na Halloween (smích).  Marian hrál djský set a já mu přinesl první tracky.
M: Tehdy jsem pořádal tématické elektronické večery, kde jsem vybíral nejlepší novinky za určité období. Napadlo nás udělat to jako band, začít hrát svoje věci, ne cizí. Vznikla asi hodina materiálu akdyž jsme se cítili připravení, vyrazili jsme do světa.

Jak říkáte tomu, co hrajete? Jste takoví eklektici, tak schválně…
F: Nad tím jsme docela dlouho přemýšleli… Jako nejvhodnější nás napadlo asi „myspace electro house“.
M: Máme rádi tvrdost. Může to být pomalé, ale ať je to tvrdé. Jako třeba Sigur Rós, jsou jemní, ale dokážou být pekelně drsní. A nebaví nás „diskotéka“, ale přijde nám, jakoby se všechno to vzrušující z rockový scény v poslední době přesunulo do elektroniky.

Váš seznam vzorů a vlivů je hodně pestrý, od Soulwax a Justice, přes NIN a Unkle až třeba po Jana Hammera a Star Trek…
M: My jsme totiž hodně filmoví (Filip: A videoherní!). Třeba jako Intro používáme překopané téma z hororu Halloween. A nově máme i předělávku Knight Ridera. Dnes ráno jsem na něj zase koukal, paráda…

To si logicky říká o videoprojekce…
M: Proto máme našeho šikovného interaktivního kamaráda Radka Ševců, který točí i naše živá videa pro YouTube a Myspace. Chceme s ním časem spolupracovat i na projekcích k jednotlivým trackům.

MYSPACE FUNGUJE

Marně jsem hledal vaše webovky.
M: Neexistují. Sociální sítě jako Facebook a především Myspace nám přinesly všechno, co máme.  Pokud nejsi kapela typu Chinaski, tvé stránky jsou k ničemu, protože kdo tam přijde? Jak? Myspace žije, komunita tam chodí, potkávají se lidi z kapel, které tě zajímají a najednou se objevují nové podněty a možnosti. Přišla nám třeba pochvala z Anglie, od člověka, který má zájem vydat Attitudes na svém labelu. To se ti normálně nestane.
F: Myspace je vynikající pro kreativní účely, pro tvůrčí lidi je to nejlepší věc. Navazuješ kontakty a slovo se šíří. A šéfujeme si to sami.

Máte v Čechách nějaké spřízněné projekty?
M: Máme rádi Midi Lidi, s těmi bychom si rádi zahráli… Líbí se nám Acustic Terrorist, nebo např. Electronic Bitches z Brna. Rozdíl je v tom, že oni jsou DJs, zatímco my jsme živý projekt.

Ale občas vystupujete jako Imaginary DJs…
M: To když pouštíme hudbu. To je ta nadsázka, právě. Dnes může být  DJ kdokoli. Koupíš si notebook, zvukovku, program a jedeš. Což je trochu děsivý. Ale když to nebude kvalitní, nikdo tě poslouchat nebude.  Attitudes jsou naše věci, Imaginary DJs je hudba našich oblíbenců.
F: Když jsme u domácí scény, nedávno nás přes Myspace oslovili Dope Aviators, čeká nás společné hraní v prosinci (2009, pozn. flp). Na to se těšíme hodně.

NEW SONG, NEW SOUND

Co vás v roce nula devět zaujalo v zahraničí?
Oba: The Bloody Beetroots!
M: Podobné duo jako my, ale se zamaskovanými obličeji. Italové, co hrají šíleně tvrdě. Ti nás teď tak nakopli, že poslední měsíc předěláváme většinu věcí, chceme být zase o trochu blíž tomu našemu „kovovému“ logu. Electro metal! (smích)

To je zajímavý posun, z náslechů na webu, např. I Hate Robots,  jsem slyšel spíš Kraftwerk, Orbital, analogové retro zvuky…
F: I Hate Robots je náš nejstarší song, ještě z doby jednoho mini projektu těsně před Atittudes. Měli jsme krásnou zpěvačku a živého bubeníka, ale nakonec to nevyšlo. Zůstali jsme si sami dva.
M: Je to takový typický song pro naše první období, dokonce k němu vzniká video. Rekvizity už jsou, základní materiál je natočen, ale není čas. Máme teď hodně povinností, hodně hrajeme a další koncerty přibývají!
F: Kostým robota bude odpočívat na skřini. Zřejmě do jara.
M: A navíc jsme nyní takříkajíc v očekávání nového songu, který bude zpívaný. Má ho nazpívat úžasná slečna z Budapešti. Jmenuje se Audrey Rapburn a zní podobně jako Robyn… Pěkně ukňouraný, lehce naštvaný sexy hlásek… Poslali jsme jí několik základů a ona si vybrala Image-Nation. K té by měl následně taktéž vzniknout klip.
F: Muzika se pořád vyvíjí. Po každém koncertě zhodnotíme, co by chtělo upravit, dotáhnout. Sety si nenahráváme, ale zpětně dokážeme vystoupení vcelku detailně zanalyzovat. Každé vystoupení je jiné, díky tomu nás to i stále víc baví.

Jako zastánci online světa, plánujete vůbec nějaký nosič?
M: Určitě. Chceme udělat EP, včetně několika remixů, ale to právě všechno záleží na Audrey (smích). Chtěli bychom, aby většina našich věcí byla do budoucna zpívaná. Vyhovuje nám ta naše ekletičnost, ta filmovost, ale chceme, aby to pořád byly songy, svébytné písničky.
F: No  a naživo si ty vokály pak hezky rozsekáme. Jako je to ve fidget house tracích. Skvěle poskládaná mozaika úryvků vokálů a zvuků. Teď jsme například v jedné novince (Delirious) brutálně rozsekali Lady Hawk.
M: Snad na nás nevlítne nikdo z OSY (smích).
F: Plán je jasný. Chceme přitvrdit, ale zároveň nechceme ztratit ten analogový zvuk. Chceme znít tvrdě, ale zároveň bavit lidi. Takže ne tvrdost ve smyslu agrese, ale jako pořádný drive. Ať to šlape a pumpuje. Hrajeme, protože nás to baví. Snad je to vidět.

A kde se vzal váš název?
M: Bydlel jsem čtyři roky v Americe a atittude je něco, co je v angličtině strašně důležité. Bez „the right attitude“ neuděláš správně nic. V češtině však chybí dostatečně přesný jednoslovný výraz. Přístup? Postoj? Nasazení? Líbí se mi ta mnohoznačnost. Hrajeme zkrátka music with attitude!

Flp, foto archiv Attitudes

*

BONUS:
JSEM ROBOT, NESNÁŠÍM ROBOTY!
V refrénu I Hate Robots je paradox – jsem robotem, přitom nenávidím roboty. Jaký je podtext toho sloganu?
M: Je to kritika rasismu, nenávisti obecně („jsem člověk, ale nenávidím lidi“) i jistého konformismu. Masa lidí se chová jako stroje, všichni dokola recyklují stereotypy. Vtip je v tom, že si myslíme, jak jsme jiní a přitom jsme všichni stejní. Jakákoli nenávist je tudíž zbytečná. Ale možná je ten robot jen špatně naprogramovanej…

(zkrácená verze rozhovoru vyšla v časopise REPORT 1/10).