March 18, 2010 

Interview 2009: Jean Michel Jarre - Oxygen (and Justice) for all..

Jarreho koncerty k 30. výročí alba Oxygene měly vynikající odezvu. Francouzský elektronický eskamotér se proto s hlavou plnou plánů okamžitě vrhl do příprav dalšího turné. Ideální příležitost navázat se sympatickým šedesátníkem exkluzivní telemost Paříž – Praha. Necelých dvacet minut tehdy uteklo jako nic. A jeho roztomile frrrankoanglické “zzank you as well, I enžoyed dzzis conversation very much” znělo na druhé straně sluchátka jako ten nejlahodnější analogový septakord. Potěšení na mé straně..

Dalo by se říci, že rok 2008 byl pro vás velmi dobrým ročníkem, souhlasíte?

Rozhodně. A navíc jsem to vůbec nečekal. Neměl jsem v úmyslu dělat k výročí Oxygene něco většího. Měl jsem jeden ukázkový koncert v Paříži, kde zazněla Oxygene poprvé kompletní a můj londýnský agent poté navrhl pár koncertů po Evropě. Nakonec se z toho stalo turné, které díky vřelým reakcím fanoušků pokračovalo i podzimní částí.

Už nějaký čas jsem ale nosil v hlavě myšlenku na speciální projekt pro větší haly, něco odlišného od mých venkovních představení, ale také v jiném pojetí než jak jsem např. předvedl Oxygene v Praze. Koncerty s kompletním provedením suity Oxygene byly uzpůsobeny středně velkým, spíše divadelním a koncertním sálům, odehrávaly se v minimalistické atmosféře, v menším rozsahu, co se týče produkce. Nyní chci zapojit více technologie a využít různých zvukových i vizuálních vymožeností.

Je fakt, že turné k Oxygene mělo velmi intimní atmosféru, až nezvykle minimalistickou oproti předcházejícím, produkčně rozmáchlým projektům. Pro nové turné vznikají speciální projekce, přivezete spoustu vybavení. Co konkrétně můžeme očekávat?

Jedním z důvodů, proč hodlám hrát výhradně v halách je skutečnost, že nechci opakovat něco, co už jsem si vyzkoušel venku, to nemá smysl. Cílem je využít nápady, které se při open air koncertech osvědčily, přidat něco z divadelního prostředí, zapojit prvky rockových produkcí a kombinací těchto různých elementů docílit pocitu jisté blízkosti, interakce s publikem. Plus chci zakomponovat takové světelné a vizuální efekty, které budou sloužit a napomáhat hudbě a ne naopak.

Především chci, aby se publikum cítilo dobře, mám totiž pocit, že při různých megaprodukcích se jako divák prakticky díváte na televizi, sledujete projekce. A úplně se z toho vytrácí fakt, že jste vlastně na koncertě, s živými muzikanty na pódiu. Takže scénické prostředky, které chci využít, mají za úkol podtrhnout samotné představení, podpořit kontakt s živou hudbou, ne se snažit hudbu „dohnat, předehnat“. Něco ve stylu moderní opery, nebo jakési moderní rockové opery, s hlavním důrazem na hudbu, zvuky a na živé muzikanty.

Rýsují se v blízké době i nějaké venkovní koncerty? Neláká vás navázat např. na legendární show pro NASA v Houstonu (1986), či rekordní Moskvu, kde jste hrál pro 3,5 milionu lidí?

Moc rádi bychom zase někdy vyjeli s výpravnou venkovní show, klidně i do Česka. Ale to zdaleka nezáleží pouze na mém přání a rozhodnutí. Impuls k takovým obřím produkcím přichází většinou přímo od měst, případně od států. Pokud děláte něco v takovém rozsahu, potřebujete kromě oficiálního pozvání i spoustu povolení, zabere to mnoho času… Není to jednoduché a je to vždy běh na dlouhou trať.

jarre1.jpg

Váš otec proslul jako uznávaný filmový skladatel (mj. Lawrence z Arábie, Doktor Živago). Pokud vím, vy jste se filmem nikdy nezabýval. Čím to?  

Abych pravdu řekl, vyrůstal jsem téměř bez vlivu svého otce. Rodiče se rozešli, když mi bylo pět, otec se záhy odstěhoval do Ameriky, já vyrůstal v Paříži… V té době také nebyla filmová hudba a soundtracky tak populární jako dnes, připadalo mi to celé velmi abstraktní, jako jiný hudební jazyk. Později jsem se navíc ponořil spíše do elektronické hudby, dělal jsem i čistě popové desky, měl rockovou skupinu, byl jsem od filmové hudby dost daleko. A možná, když to vezmu z psychoanalytického hlediska, jsem nějak podvědomě cítil, že hudba k filmům je zkrátka teritorium mého táty, takže jsem se rozhodl vydat jiným směrem…

Sledujete současné hudební dění? Zaujal vás v poslední době někdo, bez ohledu na styl?

Rozhodně, poslouchám spoustu hudby, je to moje srdeční záležitost, moje životní náplň! Sleduji spoustu umělců, hledám na internetu a baví mě řada skupin, jako třeba Crystal Castles, nebo Murcof (foto), což je mexický elektronický hudebník, velmi zajímavý umělec. Doporučuji. Líbí se mi kapely jako Justice a také již etablované stálice, třeba Chemical Brothers (to jsou mí velcí oblíbenci), nebo Underworld. A taky Alison Goldfrapp, tu mám hodně rád. Záleží i na momentální náladě, nebráním se dobrým popovým deskám, poslouchám klasiku, jazz… Je toho hodně. Ale hlavně mě zajímají elektronické projekty a různé styly elektronické hudby.

jarre-murcof.jpg

V roce 2001 jste pod hlavičkou The Vizitors spolupracoval se spisovatelem a vědcem Arthurem C. Clarkem a japonským instrumentalistou Tetsuyo Komurou na performanci k oslavě milénia. Existuje ještě tento projekt?

Vždycky jsem měl k Arthurovi C. Clarkovi blízko, mnoho let jsme se přátelili. U příležitosti oslav nového tisíciletí jsme dostali šanci něco společně vytvořit. Odehrál jsem tehdy koncert na Okinawa Beach v Japonsku (Japonci to totiž berou tak, že nové století a tisíciletí začíná až rokem 01, ne v roce 00) a Clarke koncert moderoval přes satelit živými vstupy ze Srí Lanky, kde toho času pobýval. Byl to vskutku unikátní večer…

A měl jste, nebo máte v úmyslu v projektu The Vizitors pokračovat? Ať už v jiném obsazení, s jinými umělci…

Ano, základní myšlenka projektu je obsažena v samotném názvu. The Vizitors (Návštěvníci) se mohou čas od času objevit v jiném složení, v jiné konstelaci, původní členové mohu tvořit společně s novými „návštěvníky“. Třeba teď spolupracuji v tomto duchu na jednom internetovém projektu, další věci se pomalu rýsují, a asi tak před dvěma třemi lety jsem plánoval novou spolupráci s Tetsuyo Komurou, ke které bohužel nakonec nedošlo. Ale možná se k tomu dostaneme někdy v budoucnu, možná právě po letošním halovém turné.

Jedna z vašich nedávných nahrávek je dokonce přímo spojena s Českou republikou. Pod hlavičkou Filharmoniků města Prahy (mj. práce na hudbě k Mullholand Drive, či filmům o Harry Potterovi) vyšlo v roce 2006 dvojCD „Symphonic Jean Michel Jarre“. Podílel jste se na tom osobně?

Sledoval jsem ten projekt, dával jsem svolení k použití vybraných skladeb, ale nepodílel jsem se přímo, umělecky, jen jsem dohlížel. Ten nápad vzešel od britské produkce, jsem velmi spokojen s výběrem skladeb i způsobem, jakým k mé hudbě filharmonici přistupovali. Navíc je pro mne velkou ctí, že na nahrávce pracoval tak vynikající orchestr, jako je ten pražský.

Jaké to je, slyšet své skladby v “klasickém” podání?

Když se nad tím zamyslíte, jde vlastně o určitý druh remixu. Symfonický remix namísto tanečního. Je to zajímavý zážitek. Některé verze se vyvedly více, jiné ne tolik, ale ve výsledku je celý ten nápad velmi inspirativní a pozoruhodný.

jarre-symph.jpg

Poslední dotaz. Zúčastní se letošních koncertů i spoluhráči z Oxygene Tour, tedy Dominique Perrier a spol.?

World Arena Tour je založena na konceptu největších hitů, zazní tedy několik ukázek z Equinoxe, výběr z Oxygene, ale i skladby z Rendezvous, Magnetic Fields, Zoolook a další záležitosti. Krom toho není důvod hrát každý večer stejný setlist, chci, aby to bylo pestré. Jo a chci předvést i zbrusu nové skladby!

Kapela bude ve stejném složení, na pódiu tedy budeme čtyři. Ovšem tentokrát s větší nástrojovkou, včetně různých raritních a unikátních kousků. Samozřejmě s sebou vezeme řadu analogových syntezátorů, ale vedle nich využijeme i nejmodernější mašinky a pár opravdových unikátů.

Takže berete i svoji proslulou laserovou harfu?

Možná… Uvidíme… Budu o tom uvažovat! (smích)… Nechte se překvapit.

*

*
Bonus track:

hang_wp.png

Budapest Encounter / Blízká setkání pouličního druhu
Před koncertem v Pešti (den před Prahou) narazil JMJ na ulici na chlapíka,
hrajícího na podivný nástroj jménem hang - trochu něco jako létající talíř,
trochu modifikované steel drums. Slovo dalo slovo, JMJ ho pozval na koncert,
pan “HangMan” (alias Norbert Pavel) souhlasil, druhý den se dostavil, přidal se
ke kapele a bez velkého zkoušení si spolu střihli Variation 1.
Kousek je k vidění ZDE.

jarre5.jpg

www.Jarreblog.com

www.Jarre.cz

Comments

Leave a comment

Please fill-in all fields marked by red star (*).

*
To prove that you're not a bot, enter this code
Anti-Spam Image

Powered by WP Hashcash