February 7, 2010 

O Grammynegativních bakteriích (poznámky na okraj přeteklého kalichu)

mohu si postěžovat, prosím?

já jen.. letošní rok nezačal vůbec zle. charlottka gainsbourgová (zatímco 5:55 byla prakticky jednou z nejpovedenějších desek AIR, ještě brusem vonící IRM patří právem mezi nej desky pana becka [v tomto tisíciletí]). k tomu důstojný návrat markýzy schöne Sade, pekelná ega z bristolu (masivní heligoland aka hell-ego-land atak s hlavou pořád vztyčenou), nabroušená a nádherně drzá verze dark side of the moon od flaming lips a přátel (henry rollins!), pozdě-ale-přece objevení frufru the fruitful… a do toho na obzoru (namátkou) nová sličná joanna newsom (její byvší nakeltštělý kabátec ladil mému sluchu krapet více než nový výrazně countryový pléd… i když, nechme se překvapit – give me hope joanna give me.. hope!), gabrielovská jak-jinak-než-skvostně dotažená kolekce coverů (radiohead, bon iver, arcade fire, elbow, bowie [elbowie?], etc. etc. — na tracklist radost pohledět!), sólový jónsi ze sigur rós, společná divoce divoká placka davida b. s fatboyem s. vyvedená jak breviář z buše plného dobrých zvukových duchů, atd. atd.

& ve světle takové nálože kvalitní hudby (a to máme šestý únor) se mi začátkem týdne dělalo přiznám se téměř fyzicky zle, když jsem se pozdě večer nutil zkoušet zvládnout vydržet dokoukat alespoň částečně sestřih toho (ehm) nejpodstatnějšího (sic!) z letošních Grammy.
šlo to opravdu ztuha a často jsem se nad těmi čísly a pro-gramy styděl.

twitující trent má pravdu:
“Grammy asshole weekend in LA. Yuck… The Grammys = the old guard / old media propping up their puppets trying to convince the outside world (and each other) they’re still relevant.”

je to paradox, pane vaněk. tolik skvělé hudby sem z ameriky míří a pak třeba taková regina spektor – jak si trefně epistolárně povzdechl kolega M.P. – „nedostane ani přenosku“. akademici ve státech jsou zřejmě z valné většiny bohužel stejní ignoranti, nes(t)oudní a se stejnými designovými klapkami na očích (na uších!!!) jaké fasují od major labelů ti naši, tuzemští.

je to byznys.
- nabízí se omluva / výmluva.
(nech to plavat. jinými slovy).

well, nelze. zkoušel jsem. avšak. nelze. trpěl jsem velmi. často jsem se během toho záznamu drsně mračil, až jsem se bál, že se budu sám sebe bát, zeslaboval jsem ta zvěrstva až skoro na minimum a zároveň si říkal týjo šmarjá takovýho marastu, no to je tak super, že tomu zbytek roku nemusím věnovat čas… že se mi ty šílenosti příčí… a na druhou (na třetí) stranu mě to ve stejnou sekundu zvysoka a upřímně pobuřovalo a iritovalo a uráželo - když už je to hernajs událost takového rozměru a rozsahu (a prý “významu”) a kouká na to planetárně tolik lidí, proč tam xakru nepropagují nějakou reálnou hudbu????

soudnosti! přispěchej! nastoj!
to bylo jedno bláto za druhým!
ok, jsem ochoten tolerovat Pink, neb je to dobrá akrobatka a vnímám u ní záblesky soudnosti, ale jinak… all we hear is radio Gaga, nesmyslná vyhajpovaná Beyonce stokrát stejně, über-afektovaní Black Eyed Peas, forma bez obsahu (hrůza, co s lidmi umí marketingová masírka, znám osobně pár osob, které na ně nedají dopustit… well, chápu to, ale nerozumím tomu. anebo naopak - rozumím tomu, …. ale nechápu!!). dále. vyžilý, unplugged (rozuměj bez šťávy, i když masivně plugged) Bon Jovi (dokonce 2x! proč?), plytká pocta Jacksonovi (doufal jsem, že při earth songu opět naběhne na pódium Jarvis, aby nakopal do zadku Celine, Ushera a spol., vyhlížel jsem ho zoufale, leč marně), Green Day se skutečně prázdným 21st century nesmyslem v ještě vakuovější muzikálové „úpravě“ (za tónů té sladkobolné nivé melodie jeden s láskou vzpomínal na alespoň ucházející songy typu basket case - kdybys jim tehdá kamaráde vyprávěl, co budou jednou dělat,  a utrousil slovo muzikál, tak ti po pankersku naplijou nablijou do tváře). plus jako největší zázrak of the moment holka z nashvillu, která se sotva stala ženou. atd. atd.

z celého ceremoniálu bylo nakonec vystoupení příležitostně rozrostlého Dave Matthews Bandu s baterií dechů a smyčců zdaleka nejdůstojnějším kouskem. a to se navíc jejich you & me ani do sestřihu ČT nevešlo.

jasně. vím. výdech, klid.
můžu se nad to povznést, ano. můžu to celé vesele ignorovat, jasně. ale je mi to líto.
sakra líto.
vanitas vanitatum.

anebo už jsem možná jen moc starej..

*

ještě, že jsou jukeboxy.

staromilci zalezou v hloubi noci do zaneřáděných špeluňků s blikajícími žrouty drobných, aby tam nad pivem bez pěny a kalíšky levného victory ginu na pár minut pookřáli a konečně si (jak někde v undergroundu!) dopřáli trochu té MUZIKY.
s duší.
(a s dušínem).

uff.

howgh.

well, hledáme asi zkrátka more than this.
zkoušíme to.

pojďme v tom nepřestat.

flp

*

gagjohn.jpg

*

Video na vyváženou:

Comments

Leave a comment

Please fill-in all fields marked by red star (*).

*
To prove that you're not a bot, enter this code
Anti-Spam Image

Powered by WP Hashcash