O nedbalé eleganci a časových smyčkách.

Skoro to vypadá, jako by Stuart Staples po splnění sólových závazků k CD Leaving Songs jen plynule přestoupil do druhého tour busu, odklepl popel a vydal se bez mrknutí na další štaci. Zase tak jednoduché to samozřejmě nebylo, chvíli se dokonce zdálo, že původně nottinghamskému, nyní široce kosmopolitnímu sdružení už navždy odzvonilo, ale jarní album v osvěžené sestavě ohlásilo návrat do formy a do práce.

Páteří nyní sedmičlenného bandu je trojice (tedy polovina) původní kapely, naživo je tudíž téměř vše při starém. Jen namísto houslí tvrdí muziku spíše dechová sekce a občasné cello. Zezadu to však celé jistí David Boulter varhanami, klavírem, či zvonkohrou a v tu chvíli může být v téhle místnosti jakýkoli rok mezi 92 a 08.

The Hungry Saw je celkově komornější než její starší řadové sestry a poměrně klidnější háv mají i současné koncerty. Zcela ve znamení „Hladové pily“ je prvních pět položek večera, včetně delikátní předehry. Až poté se začnou na setlistu střídat nováčci s mazáky. Páni muzikanti v tmavých košilích či caveovském sáčku naoko šetří emocemi, i frontman je tradičně skoupý na slovo (jen tu a tam do posledního tónu zabručí měkké thankyou), ale všichni (tedy na jevišti i pod ním) vypadají spokojeně a nenuceně se kolektivně procházejí pamětí.

Nezazní klasické best of, vybírá se spíše tak, aby vše k sobě dobře pasovalo (Dying Slowly, Sleepy Song). Občas probleskne barovou pochmurností i světlo lepších zítřků (Flicker of a Little Girl, „dialogická“ Boobar), končí se však stejně pokorně, jako se začalo – intimně klidná The Not Knowing z bezejmenného debutu, tentokrát v aranžmá pro tři melodicy a hlas, je příjemným překvapením na dobrou noc. A symbolickými třemi tečkami místo jediné, to aby bylo (ne)jasno, že za pár let třeba zase tady…

Z návštěv koncertů „Sticks“ se s přibývajícími léty stává docela hezký obyčej (což stabilní prostor Archy jen umocňuje). Jako lahodné setkání starých přátel, kteří vědí, že nic moc se nemění, ale že tak je to vlastně dobře.
Stavili se tu nedbale elegantní melancholici z povolání, kterým se stále daří nacházet nové odstíny. Klidně by mohli hrát další hodinu a půl a pořád by to bylo fajn.

www.tindersticks.co.uk
come feel the sun
hungry saw acoustic
city sickness
out now