Mamma Mia je v pořádku!

Je to tak. Vykřičník z názvu filmu si přesun až na konec věty zaslouží. Inu, tedy… Pravda, mělo by se to jmenovat spíše Padre Mio, jelikož o hledání otce v houfu otců tu jde především, srdceryvného Winner Takes It All na útesu těsně před svatbou bychom mohli být ušetřeni, no a americký akcent by nemusel až tolik válet ten britský.

Nicméně - podívaná hezká, hudba má grády, roubovaná na děj je přijatelně, hrdinové jsou sympatičtí a své pěvecké výkony nemají problém občas ladně shodit (speciálně Brosnan se chudák chvílemi asi potrápil, ale čert vem pár tónů pod stolem), rytmus příběhu sedí, namísto sladkých romantických sirupů, kol kterých bzučí hloupé vosy, dostáváme zdravé light pití s humornými i dojemnými bublinkami a příjemný letní filmeček, který jest nejlépe absorbován ve dvojici či trojici.

Během songů bleskne hlavou, co všechno, o čem a jak moc se toho vlastně v písních ABBA zpívá. Ba ba. A Meryl… pánové & dámy, Meryl klobouk-i-brýle-dolů Streepová je úžasná. Naprosto. A pozor, při titulcích v nebeském chóru mihnou se na mžik oka i samotní autoři (Bennyho u klavíru objevíte i na molu během Dancing Queen – jako jeden z mála mužů se účastní finále songu, jehož pojetí nelze nazvat jinak než jedním velkým feministickým manifestem).

Ba ba. Někdy i podívaná na hraně rozumného kýče sedne.
Pokud tedy spojení rozumný kýč existuje.

My Big Beat Greek Wedding.
V pořádku, zkrátka.
Je to tak.

Btw, Andersson i Ulvaeus prý svolili k filmové verzi po deseti letech přesvědčování a trvali především na tom, že aranžmá nesmějí doznat změn, či vylepšení. Zdá se mi, že zřejmě jedinou výjimkou se stal právě závěr Dancing Queen, vyztužený pro potřeby “molové” scény o dva kytarové výběhy. Nebo ne-e?